Hmyzí hotel
Mnoho z nás zná včelu medonosnou. Vedle ní však existuje mnoho dalších druhů včel, které nežijí v koloniích. Říkáme jim včely samotářky, jedná se o skupinu blanokřídlého hmyzu, který žije samotářským, avšak rozmanitým způsobem života. Většina z nich hnízdí v různých dutinách a skulinách (např. starých stromů). Vlivem nedostatku těchto přirozených stanovišť ubývá i počet těchto včel. My jim však můžeme snadno vytvořit takzvaný hmyzí hotel.
Jedná se o jednoduchou dřevěnou konstrukci vyplněnou různým materiálem obsahujícím dutiny o průměru 3–8 mm. Mohou být z dutých stébel, ale i předvrtané do kusu dřeva či ne/pálené cihly. Čím rozmanitější, tím lepší. Možností je celá řada a výsledek záleží na naší kreativitě. Jen nesmíme zapomenout, že dutinky musí být neprůchozí. Tedy, že zadní stěna hmyzího hotelu musí být plná.
Tento úkryt můžeme umístit kamkoliv nad zem. Včelky po určité době hotel najdou a budou jej pravidelně obsazovat. V případě výskytu strakapoudů lze na přední stěnu umístit králičí pletivo, které zabrání vytahání larev a stébel z hotelu.
Čmelín
Vedle mnoha druhů včel jsou v naší krajině ohrožené i různé druhy čmeláků. Přitom právě čmeláci jsou schopni na našich zahradách opylovat rostliny při mnohem nižších teplotách než včely.
Mnoho čmeláčích matek na jaře nenajde vhodný úkryt pro zahnízdění a následně hynou. Pokud chceme „ulovit“ matku, musíme umístit čmelín někde na louce nízko u země, protože čmeláci zpravidla využívají různé nory po hlodavcích. Pro další způsoby odchycení doporučujeme načerpat informace na stránkách www.cmelaci.cz.
Čmelín by měl splňovat několik základních parametrů. Jedná se v podstatě o dřevěnou krychli či kvádr o rozměrech přibližně 30 × 30 × 30 cm s odnímatelnou střechou, abychom mohli čmelín po sezóně pohodlně čistit. Za vletovým otvorem je důležitá trubice (nebo chodbička), která jednak simuluje přirozené hnízdiště a také brání čmeláky před predátory. Nezapomenout bychom měli i na odvětrávání formou malých dírek u střechy nebo většího otvoru překrytého síťkou. Vnitřek čmelínu vysteleme nějakou plstí (ovčí vlna, len, konopí).
Ježkovník
Ježci obvykle přezimují v hromadách listí. Chcete-li jim ovšem přezimování ulehčit, můžete jim vytvořit ježkovník. Jedná se o budku o rozměrech přibližně 30 × 30 × 30 cm s chodbičkou o velikosti 20 × 15 × 50 cm.
Celý ježkovník se umístí na zem a zasype se hromadou listí tak, aby vyčuhoval pouze otvor do chodbičky. Je vhodné vnitřek částečně vyplnit senem nebo listím, ať ježkům ušetříme práci.
Bude se jim tak nejen lépe přezimovat, ale rádi v tomto úkrytu odchovají i svá mláďata. A to s větší úspěšností než v „pouhé“ hromadě listí.
Hadník
Jak se zbavit nežádoucích hlodavců? Založte hadník a přilákejte na svůj pozemek užovku obojkovou. Hadi se totiž neostýchají a dostanou se přímo do nor, kde vybírají i mláďata. Tím výrazně sníží počty hlodavců. Zvláště při problémech s hryzci lze toto opatření velmi doporučit.
Na první pohled vypadá hadník jako větší kompost o půdorysu 2 × 2 m. Stěny hadníku může tvořit buď pletivo s oky 3 × 3 cm nebo nějaké trámy, mezi nimiž je mezera tři centimetry – aby se tudy protáhly užovky, nikoliv už ale predátoři živící se jejich vajíčky.
Na dno ohrazeného prostoru umístíme větve různých velikostí, na to vrstvu papíru, pak opět vrstvu větví a papíru a na to organický materiál – zeminu, trávu, listí, piliny apod. Toto souvrství opakujeme znovu a znovu, dokud nenaplníme celý hadník.
A pak už jen čekáme. První rok se zpravidla nic neděje. Druhý rok můžeme potkávat různé bezobratlé, případně ještěrky. Až po dvou letech od založení hadníku můžeme nacházet vajíčka užovky – připomínají pingpongové míčky. A to je chvíle, kdy se zároveň můžete rozloučit s hryzci a dalšími hlodavci, které na svém pozemku již nespatříte.
Další úkryty
Suchá zídka
Hromada kamení představuje pro mnoho živočichů cenný biotop. A pokud bychom chtěli z této hromady učinit užitečnou zídku, která nám pomůže například zpevnit svah, oceníme to i my. Jedná se o prvek, který býval v naší krajině poměrně běžný a můžeme jej ještě dnes zahlédnout na mnoha místech naší republiky. Na suché zídce a v jejich štěrbinách můžeme spatřit mnoho druhů plazů i hmyzu.
Stavba suché zídky není složitá, ale velmi zdlouhavá. Aby se nám ze zídky nestala brzy opět hromada kamení, musíme skládat jednotlivé kameny tak, aby byly na vazbu. (Kameny v každé další řadě překrývají spáru mezi kameny pod nimi.) Zároveň je třeba co nejvíce skulinek vyplnit menšími kameny, aby se žádný kámen neměl tendenci pohybovat. Vyžaduje to zdlouhavé přebírání kamenů (které nejsou lehké) a připomíná to složité puzzle, nebo spíš tetris. Výsledek však rozhodně stojí za to!
Berlička pro dravce
Velmi užitečným nástrojem v krajině bez soliterních stromů mohou být berličky pro dravce. Nejjednodušší instalaci představuje uvedený obrázek. Důležité je použít k zatlučení do země kůl z odolného dřeva (dub, akát), abychom nemuseli berličku každé dva roky spravovat. Zvláště v krajině s přemnoženými hlodavci může tento prvek pomoci s jejich redukcí.
Keře
Lidé přestali mít rádi keře. Je to zvláštní zvyk, ale je to tak. Lidé mají rádi přehlednou a udržovanou krajinu, což keřům nesvědčí. A nesvědčí to pak ani mnoha druhům živočichů včetně těch, které máme rádi. Keřové patro mnoho živočichů vyžaduje a neobejde se bez něj. Co je pro nás přehledná a uklizená krajina, to je pro spoustu druhů nebezpečná krajina, kde se nemohou schovat. Proto je velmi důležité vysazovat keře, které krajinu učiní pro mnoho živočichů bezpečnější. A ani člověk nemusí přijít zkrátka. Vedle tradičního klokoče (ze kterého se vyráběly korálky nejen na růžence) můžeme sázet například dříny, hlohy či mirabelky a naplnit tak i své žaludky. Ideálně sázejme keře mezi stromy v různých alejích a stromořadích kolem polních cest.
Květnaté louky
Ve městech i obcích jsou stovky hektarů travních ploch. Mnohé z nich se musí v létě několikrát měsíčně sekat a zavlažovat. Pokud bychom se na takové plochy podívali optikou různých živočichů, připadali by nám jako zelená poušť.
To si však už mnoho starostů a lokálních spolků uvědomuje, a tak můžeme pozorovat narůstající trend květnatých pásů na obecních pozemcích. Což je skvělá zpráva! Má to totiž hned několik efektů – místa s květinami se nemusí sekat tak často (zpravidla jen dvakrát do roka), krása květů rozjasní každý pozemek, poskytuje to úkryt i pastvu různým opylovačům a dalším bezobratlým. Na trhu existuje spousta „lučních směsí“, takže výběr je velmi široký, ale měl by být přizpůsoben lokálním podmínkám.
